úterý 20. února 2018

Ben Gurion

Všecko se daří - dostala jsem se "taxíkem" na letiště na pátou hodinu ranní (v Izraeli se doporučuje být na letišti 3 hodiny před odletem, protože jsou důkladní). Odvezl mě nakonec pán, který mi pronajímal poslední ubytování. Jestli se mu nepodařilo sehnat taxi na 4:30 nebo to pro něj byl fajn přivýdělek nebo byl prostě hodný...to už se nedozvím. Na letišti mi při pečlivé kontrole zabavili miniaturní pilník na nehty a teď zbývá už jen odletět. :-)

A ještě naposledy Ako


Prohlídka historických tureckých lázní. Mám k tomu sluchátka a tam mi běží komentář v angličtině. Hodně se snažili...takže to je plné příběhů, faktů i realistických zvuků... V lázních jsem sama a skoro bych se tam s těmi figurínami bála :-D


Co se starými botami...aneb jak nalákat zákazníka do kavárny ;-)


Tohle mi připomnělo naši slavnou moštárnu v Bukovině. Hotové chlebové placky odjížděly na pásu vzhůru, tam spadly na jiný pás, který je trochu povozil, aby vychladly, a nakonec padaly na vál venku, kde je týpek skládal do krabice na odvoz. :-)


Detail jedné ze vstupních bran do Ako. 

Zkoumám Ako

Město Ako je souvisle obývané už 4000 let a občas bývalo hodně důležité. Zůstalo mu úžasné a spletité historické jádro, kde některé uličky jsou široké asi jako chodník. 


Je super, že Ako má svoji barvu - speciální odstín  tyrkysové - a tu si drží na všech možných místech - dveře, okna, zábradlí,...


Auta v celém Izraeli si taky drží svoji barvu - naprosto tu převládá šedá, černá a bílá. Ostatní barvy se vyskytují málo. (I když - i jednu žlutou Ibizu jsem tu viděla!)


Vyčetla jsem, že většina populace je tu židovská...ale dojem z města byl spíš muslimský. Však mě dnes ráno v pět vzbudilo svolávání k modlitbě z nedaleké mešity...


Na návštěvě v největší mešitě v Ako. 

pondělí 19. února 2018

Zpátky u moře - Ako

Tak jsem na poslední den a půl zase u moře - asi 120 km nad Tel Avivem. Městečko se jmenuje Ako nebo Akko nebo taky Acre :-) 

Bydlím v malém domečku, co si majitel postavil na zahradě. Je to se samostatným vchodem. Naproti přes ulici je škola a když jsem sem odpoledne přišla, tak na mě kluci volali: F**k you! F**k you! Are you from America? Tipuju, že víc slovíček neuměli... ;-)


Obývák.


Ložnice.

Moře a Ako. 

neděle 18. února 2018

Ochladilo se

Co dělat v Jeruzalémě, když fouká a poprchává? Vydala jsem se do Muzea Izraele a bylo to super. Strávila jsem tam 4 hodiny, ani nevím jak. 


Toto byla komentovaná prohlídka výstavy o architektonických detailech Jeruzaléma. Naší průvodkyni bylo možná 70, sympatická paní. Občas u nějakého architekta říkala, že si teď nemůže vzpomenout na jeho jméno. Nejdřív mě to udivilo - vždyť je profesionální průvodkyně. Ale vlastně je lepší, když paní ví hodně souvislostí a je srdečná, než kdyby na nás chrlila datumy a jména. 


Kousek výstavy čínského umělce Ai Weiwei. Hodně mě to zaujalo. Jakoby nesmyslné instalace, ale vždy s nějakým etickým nebo politickým přesahem. Podlaha vypadá jako dlaždice, ale je to koberec, který nechal udělat přesně podle podlahy v nacistickém domě umění v Mnichově. Co tím chtěl říct, jsem už zapomněla, ale moje chodidla si ještě teď pamatují tu měkkost :-)


Tenhle muzejní kousek je z České republiky. :-)


Venku mají výborný model Starého města někdy z roku 66. 


Na závěr otázka nejen pro čtenáře z Chrudimska: který český architekt je autorem této rozhledny v Jeruzalémě? :-)

sobota 17. února 2018

Staré město znovu a lépe

Dnes jsem na to vyzrála - účastnila jsem se komentované prohlídky Starého města a byla výborná!


Tak tenhle kámen - na který jsem se během výkladu nic netuše postavila - je z dob Římanů a je na něm vyškrabaná hra mlýn. Že prý si takhle děti na ulici hrály. 


Po druhé světové válce byly různé boje o Jeruzalém...a když u toho zničili židovskou čtvrť, rozhodli se jednak pro rozsáhlý archeologický průzkum, jednak pro výstavbu zcela nových domů. 


Není to moc poznat - ale právě chodíme po střechách domů! A je kosa, to asi je poznat. :-)


Zvláštní atmosféru to tu má. A to, jak si každé náboženství nárokuje ten či onen kousek Jeruzaléma (případně ten samý kousek), to mi hlava moc nebere. 


Ale tohle mi hlava brala lehko - čerstvá šťáva z granátových jablek. :-)

A ještě poznámka ke Starému městu. Já se normálně orientuju na nových místech rychle a lehko. Ale tady si připadám, jako když můj GPS modul má poruchu. Dělá to ta utopenost v úzkých uličkách, které jsou lemované tisícem podobných krámků? Nebo absence výhledu, abych si mohla kontrolovat směr? Snad. Každopádně to je velký nezvyk :-))

pátek 16. února 2018

Mrtvé moře

Vyrazila jsem dnes k Mrtvému moři - dokud jezdí autobusy. (Od soumraku do zítra soumraku je pak šabat a prý nic nebude fungovat a tak se bude hodit si projít Jeruzalém pěšky.)

Dojela jsem do "spa a wellness resortu" Ein Gedi. 


To jsem teda čuměla. Resort byl jak z roku 1983 a netknutý, navíc skoro prázdný a s takovým bincem okolo. (Až pak mi došlo, že to je to slavné bahno, kterým se mám pomazat :-)). 


Jak hladina moře klesá, tak je to z resortu k vodě už víc než kilometr. Takže se zde provozuje kyvadlová doprava :-)


Fakt! Nepotopím se a nepotopím. Byla to psina, ale na dlouhé koupání nebylo moc teplo. Když ta voda pak na mě usychala, vytvářela takový slano-olejovitý film. 


Nazpátek stopem! Kdo by čekal hodinu na autobus, když silnice je hned vedle. :-) Dobří lidé jsou všude.

čtvrtek 15. února 2018

Staré město - první nakouknutí

Staré město v Jeruzalémě bude ještě oříšek. 


Uličky, které vedou na zajímavá místa, vypadají takhle... Takže se o mě pokouší davo-fobie a z množství zboží okolo mi třeští hlava. 


Tak jsem to zkusila vzít víc po obvodu. Tam zase nebylo vůbec nic. :-D


Ale občas jsem strčila nos do nějakého asi už soukromého dvorku. A tam bylo pěkně. 


V méně hustém provozu šlo i spravovat kola. 


A to nejlepší nakonec: cestou zpátky v parku jsem potkala fontánu, která za zvuků hudby měnila barvu a intenzitu tryskání. A do toho tančily dvě holčičky, jen tak si pro radost. (Ano, byly úplně mokrý. A já se na ně dívala ve svých dvou tričkách, mikině a bundě... ;-))

Přesun do Jeruzaléma


Moje nové bydlení, docela pěkně v centru, poblíž pěší zóny. 


Jako vždy to na fotkách vypadá o něco líp ;-)


Omladina předváděla nějaký moderní tanec. Jestli jsem to dobře pochopila, vybírali peníze na nějakou svoji slavnost. 


Zlatý lev a vlajka. Domy, které jsem tu zatím viděla, mají tuhle příjemnou pískovou barvu. Žádná meruňková nebo pistáciová fasáda ;-)

středa 14. února 2018

Jaffa


Jaffa je původně přístav a nachází se hned pod Tel Avivem. 


Je tam i pár takových báječných uliček, ty mě ba. Barevné květináče na zdi jsou vyrobené z prázdných kanystrů a plastových nádob po něčem. 


Hledejte podobnost :-)


Vyhlášené tržiště v Jaffě, rozlezlé přes hodně malých ulic. Hrozně moc věcí tam bylo. Úplně mě z toho jímala závrať. :-D


Předtím to byla jakože luxusní část tržiště...a toto je zase ta nejvíc obyč. Pořád tomu nerozumím, jak se tohle může někomu vyplatit. 

Čekám na snídani

Číšník říkal, že jim došla vejce vařená natvrdo a že to bude trvat tak půlhodinu než připraví nová... Aha, tak tady berou vaření vajec seriózně, říkám si. Odsouhlasila jsem vejce naměkko jako náhradu. Načež přišel znovu ujistit se, že nespěchám a že to vlastně bude za 10-15 minut. :-)

Další pozorování: když se v bytě postavím k umyvadlu, tak si v zrcadle vidím tělo přesně až po bradu. Hlava se nevejde. :-) Ale nepřipadám si tady strašně vysoká. To spíš majiteli bytu chyběla fantazie. 

A k tomu vybírání jídel: 

No a teď si vyber. :-) 

Včera jsem si někde vyžádala anglický lístek, měli...ale na něm položky jako "vegetariánský bílý", "vegetariánský červený". Tak se obsluhy ptám - Dobře a co to ale je??? Pochopil a smál se a nakonec mě prodal "bílý" (pita chleba plněný květákem a tahini). 

úterý 13. února 2018

Pěšky po Tel Avivu II.


Sedmipsový pán!


Moc dobrý nápad! Na půl hodinu jsem se tady taky zaparkovala. :-)


Zvláštní náměstí - s budovou národního divadla či co najevo - ale tahle zapuštěná zahrádka byla prima. Navíc v lavičkách byly reproduktory a pouštěli tam nějakou vyklidňující hudbu. 


Styl Bauhaus - to tady ve 30. letech docela frčelo a dnes se k tomu hrdě hlásí. 

Jo a za rohem od bytu je Masarykovo náměstí! :-)) Ale kancl Price f(x) jsem tam nenašla. Vyčetla jsem, že Masaryk byl první cizí prezident, který v roce 1927 navštívil mandátní Palestinu a dál je pak podporoval. 

Pěšky po Tel Avivu I.


K moři to mám asi 10 minut. 


Sluníčko svítilo, ale byl docela silný vítr. Bunda se hodila.


Veselá kavárna...kde jsem nebyla. 


Tady jsem pila kafe!


Běžná ulice - mišmaš baráků a vegetace. 

pondělí 12. února 2018

Výhled z okna

To jste vždycky chtěli vědět, že. :-) Ale co jiného fotit, když jsem ještě nevytáhla paty z pokoje. Ráno totiž pršelo. Jo, jsou to citróny.