Dodatek

Ještě zmíním, že před odletem jsme si trošku prošli hlavní město Fort de France a moc nás nenadchlo. Moc lidí, turismus a přitom tam je stejně hodně (třeba tak čtvrtina?) zanedbaných a opuštěných domů jako jinde na Martiniku. Nic moc hezkého na koukání.

Ale zase jsme tam v parku viděli leguána. (Fána fotil a já se držela v bezpečné vzdálenosti, přišlo mi to jako takové druhohorní zvíře...)

Cesta domů se nám pak trochu zkomplikovala. V Paříži jsme nestihli přestup na letadlo do Prahy. Bylo třeba se přesunout z jednoho letiště na druhé přes celou Paříž a času na to bylo tak tak akorát. A zrovna pařížské metro mělo výpadek kvůli nehodě, tak jsme přesedli na autobus, ale ten byl v ucpané Paříži dost pomalý. 

Náhradní let do Prahy se nám nedařilo sehnat, byli jsme už taky hrozně moc unavení, a tak jsme jeli autobusem - ten se jevil jako největší jistota. Cesta trvala závratných 20 hodin a projeli jsme tak půl Evropy - např. Lille, Eindhoven, Osnabrück, Hannover, Magdeburg, Lipsko... Aspoň můžeme podat svědectví, že jediný sníh, co jsme cestou viděli, byl na hranicích Česka a Německa. A moc ho teda nebylo. 

Letíme zpět

...návrat někdy v pátek večer :-)

Den plážový 2.

Nakonec jsme na to předposlední den přišli - nejlepší pláž je ta, kterou máme 250 metrů od domu. Fána to věděl hned a dopoledne se tam zaparkoval, já jsem to ale potřebovala ověřit - takže jsem šla běhat a u toho očíhla pobřeží za druhým a třetím kopcem od nás. Takže ověřeno - i odpoledne můžeme zůstat na naší pláži s černým pískem a skoro žádnými lidmi.

Běhání v těchto teplotách je dost výživné...ale zachraňuje mě kšiltovka půjčená od Fány - patřila totiž do olympijské kolekce z r. 2004 a s nápisem Czech Team a pěti kruhy se prostě běží líp. :-)

PS. Knížku jsem na pláži ani dnes nestačila otevřít. 

Den plážový

Jsme tu pátý den a stále jsme na pláži nestrávili více než hodinu denně. Bylo načase to napravit. Vydali jsme se na západní stranu Martiniku, abychom se navíc koupali poprvé v Karibském moři (a nikoli v Atlantiku). Jeli jsme nejkratší cestou přes samé kopečky, divočinu a vesnice. Bylo to děsně zajímavé, ale to kroucení volantem bylo trochu na budku (řídila jsem já). 

U moře to bylo moc vtipné. Nejdřív mi žádná pláž nebyla dost dobrá, až se Fána přestával usmívat. Pak jsem konečně vybrala místo, Fána si šel užívat vodu, slunce, písek a já....šla běhat! Poprvé za tuto dovolenou jsem se vykopala, hurá! Po doběhu jsem si zaplavala a ve chvíli, kdy jsem vytáhla knížku, že bych si chtěla číst (rovněž poprvé za tuto dovolenou), se strhnul slejvák. :-) 

Ale fotku jsme stihnuli ještě před tím.

Muzeum rumu

Naštěstí to máme do nejbližší destilérie rumu Saint James (spojené s muzeem a ochutnávkou) jen 2,5 km, takže jsme auto nechali doma a šli pěšky. Tato značka se tu vyrábí už od r. 1765. V muzeu bylo k vidění hlavně historické zařízení na výrobu rumu (a jeden žíznivý František). 

Degustace na konci odhalila, že základní varianta rumu mi nechutná, přijde mi moc silný. Rum s ovocnými příchutěmi zase není pořádný rum. Bílý rum je prý nejvíc univerzální - do koktejlů i vaření. Ale u mě nejvíc bodoval rum s příchutí "americký barel" :-)

Ráno jsme tu ještě měli zajímavou historku - sprchnulo  (celých 28 kapek) a před domkem se nám na kole vyboural asi 10letý místní kluk. Tak jsme mu začali dezinfikovat a lepit odřeniny, kluk měl dost sedřený bok a taky byl celý malátný. Pak jelo okolo první auto a ukázalo se, že v něm sedí doktor! Ale stejně jen doporučil rentgen klíční kosti. 

Sopka Pelée 1395 m.

Dnes jsme vyrazili na nejvyšší horu Martiniku - bývalou sopku, naposledy aktivní v r. 1904. Je to výšlap na 3 km, ale s převýšením 550 metrů, takže slušný záhul. Místy to bylo hodně skalnaté a šíleně příkré. Asi takhle: 

Ale výhledy byly báječné, vegetace krásně bujná, cestička jak pro kamzíky, takže nás to bavilo moc! (A unavení jsme taky byli moc.) 

Den jsme završili ještě cestou na nejsevernější cíp Martiniku, grilovanou rybou a skákáním do vln. Jmenovalo se to tam Grand Riviére, ale působilo to spíš jako konec světa. 

Muzeum banánů a mangrovy

Dnešek se zase moc vydařil. Navštívili jsme muzeum banánů - což je jedna budova se všemi možnými informacemi o banánech a pak líbezná botanická zahrada plná různých typů banánů. K tomu je i ochutnávka banánového kečupu (nic moc), banánového likéru (mňam) nebo česnekovo-banánové omáčky (mňam). 

A muzeum samotné:

Odpoledne jsme náhodou natrefili na oblast s mangrovy, což jsou seskupení stromů-keřů, které mají výrazný kořenový systém nad zemí/hladinou a rostou na pomezí slané a sladké vody. Skvěle se v tom lezlo. :-)