Nice chodníky

A takhle vypadají některé zdejší chodníky :-)

Den čtvrtý

Ráno jsem posnídala s Traci a Conerym a rozloučila se s nimi. Je čekal přelet do Paříže, já zase vyrazila na kopečky v okolí Nice. 

Tady jsem přímo nad starým městem. 

Tenhle kopec (cca 300 m) skrýval krásnou přírodní rezervaci - starobylé terasovité zahrady. 

A na konec kopec s pevností (ta je tam už asi děsně dlouho) a s pivem (to jsem si tam donesla). 

Kdybyste někdo věděl, k čemu je tenhle mechanismus, tak se to ráda dozvím. 

Výhled je pro změnu na druhou stranu od Nice. 

Den třetí

Dnešek jsem celý strávila s Traci a Conerym, kvůli kterým jsem vlastně do Nice vyrazila. Pořád jsme si povídali a všecko okolo (moře, ubytování, mexický oběd, staré město, kafe, klášterní zahrada podruhé) bylo jaksi na vedlejší koleji... ;-) Moc prima shledání po několika letech. :-)

Plus hádanka: jsem někde na této fotce? ;-)

Den druhý

Vyrazila jsem do středověké vesničky Eze, což mi doporučil kolega. Až když jsem vystoupila z vlaku a podívala se vzhůru na kopec, na který mám jít,  vzpomněla jsem si, že Janek je známý vtipálek...

Ale nebyl to vtip, byla to báječná stezka, hodinu pěkně do kopce. A téměř liduprázdno :-)

Pak se vydrápu z divočiny a ejhle - první, co na mě vykoukne je vyhlášený podnik na výrobu parfémů a kosmetiky Fragonard. A zrovna za deset minut je komentovaná prohlídka. Jupí!

Tohle je laboratoř na míchání vůní. Tím se živí jen málo lidí na světě :-) Prohlídka byla super a už od půlky jsem se hrozně těšila, jaký suvenýr si u nich zakoupím :-D Mají to dobře zmáknuté, člověk tam nechá ty peníze rád. 

Vesnička Eze, přesně takové uličky mám ráda. Ale byl zázrak to vyfotit bez lidí ;-)

A nakonec ještě moře a já :-)

Den první

Nejvíc se mi dnes líbil klášter Cimiez, posazený v kopci, s nádhernou zahradou. Vonělo to tam už při vstupu, kvetlo tam kdeco všechno, barvy hýřily...

A pak mě hodně zaujalo moře, co mělo ten nejkamenější zvuk, co jsem kdy slyšela :-D Však taky pláž byla ze samých dokonale oblých kamínků. 

Nice

Na úvod zase trochu toho zeměpisu... :-) Samotnou mě překvapilo, jak blízko Itálie to je. 

Loď a San Salvatore

Dneska ráno lodí po jezeře - ono se ty výhledy neomrzí... :-)

A pak ještě lanovkou na vrchol hory San Salvatore - to je ta hora za mnou. Opět parádní pokoukání. 

A toto už píšu z vlaku do Pardubic.  :-)