Edinburgh

Tak ještě pár fotek z posledního půl dne. Edinburgh se mi líbil moc! Krásné domy obložené kamenem, co tak elegantně stárnou. Trochu jim tam závidím tu barevnou uměřenost - všechny možné odstíny kamene a k tomu černá (zábradlí, roury, koše) nebo bílá (okna, dveře) a případně červená (telefonní budky a poštovní schránky). Žádné peklo meruňkových, nažloutlých nebo zelinkavých fasád :-) 

Taky tam mají báječný hrad na kopci. Ovšem taky k tomu mraky turistů.

A ještě vnitřní dvůr teologické koleje.

Přesun do Edinburghu

Dnes ráno byla šedá obloha a poprchávalo - nejvyšší čas začít balit kufry. Při návratu na pevninu jsem znovu přejela po starobylém mostě Clachan, který je nahoře tak strmý, že člověk hrozně dlouho nevidí nic než kapotu auta (a žádnou silnici, žádná protijedoucí auta) a samozřejmě je široký jen na jedno auto. (I když na fotce to vypadá úplně neškodně.)

Dál byla cesta pohodová, sem tam pršelo, sem tam sluníčko, výhledy na zrzavo-zelené kopečky a mnohakilometrová jezera. Odpoledne jsem vrátila auto do půjčovny a oddechla si, že všechno dobře dopadlo. (Poznámka bokem - byl to fakt dobrý nápad půjčit si automat. Ušetřilo mi to hodně energie, kterou jsem mohla věnovat na převracení světa zprava doleva. 😊)

Navečer jsem se přesunula do Edinburghu, kde bydlím u moře v šíleně moderním bytovém komplexu. Oproti včerejší farmě je to docela skok. 

Ostrov Easdale

Dnes jsem vyrazila na ostrov Easdale - protože mi to paní domácí doporučila. (Tyhle tipy od místňáků fungují pěkně!) A byla to úplná pohádka. 

Easdale je nejmenší obydlený ostrov souostroví Hebridy a nedá se tam dojet autem, jen lodí. Bydlí tam trvale 59 lidí. Dřív se tam těžila ve velkém břidlice a je tam z ní úplně všechno - domy, ploty, střechy, chodníky...

Po příjezdu na ostrov na člověka čeká hromada koleček. To mi došlo až časem, že jsou na půjčení - když někdo přijede s nákupem nebo většími zavazadly. 

Na ostrově přeci není ani jedno auto a běžná ulička vypadá třeba takhle. 

A je tam ticho. Úplně pravé ticho. Není nikde žádný šum aut, města nebo průmyslu na pozadí. Člověk slyší leda tak vítr nebo kohouta nebo křupání vlastních bot po břidlici. 

Přesun do Clachan-Seil

Dnešek se vydařil - sluníčko většinou svítilo, ježdění vlevo už není tak moc proti srsti a viděla jsem spoustu krásných malých míst. 

Hrad v Inveraray, který vypadal trochu jako z prefabrikovaných betonových dílů (ale asi to bude kámen). 

Normální ulice v malém městečku - závidím jim, že si uchovali všechny ty malé obchůdky. 

Jedno proskočení se na kamenité pláži (ale do vody se mi nechtělo). 

A nakonec výhled z nového ubytování na farmě...která je opět tak nějak na konci světa. Když jsem přijela, na dveřích byla cedulka s mým jménem a bylo otevřeno. A tak jsem se ubytovala. :-)

Pěšky do Ardentinny

Tak dneska výlet vyšel parádně. Vyrazila jsem pěšky podél pobřeží do nejbližší vesničky (10 km), což doporučoval pan domácí. Moc krásný terén to byl - proměnlivý typ lesů až pralesů, hustá křoviska, pod nimi spousty zurčících potůčků a hlavně samý mech! Mechofilka si přišla na své! :-D 

Jen to nebylo úplně podél pobřeží, ale pořád nahoru a dolů...což bylo vlastně prima. 

Oběd v Ardentinny mě ohromil. Taková to byla mrňavá, zapomenutá vesnice a tam nečekaně moderní a stylová restaurace s perfektním menu a s perfektním výhledem.

No a teď jsem děsně ušlá a nakoukaná :-D

Přesun do Carrick Castle

Glasgow mě až tak neuchvátil, tak jsem ráno ráda vymajzla pryč. Cestou jsem zastavila v malém městečku Helensburgh. To mě hned potěšilo, to malé měřítko, sobotní trh, normální hemžení lidí, kostel s vitrážemi, malé obchůdky. 

Počasí se udělalo takové... skotské... Šedo, vítr, déšť na spadnutí. Ale dál cestou přišel báječný výhled, za tím  jsem sem jela. :-) 

I dnes zůstává největším zážitkem řízení. Sotva jsem si jakž takž zvykla na jízdu vlevo, přišla další výzva: posledních asi 20 km jsem jela po "single track road" neboli silnici, kde se vejde jen jedno auto. A ještě k tomu zvlněná a samá zatáčka. Ale co chvíli je tam záliv, kde se auta můžou vyhnout. Takže stačí jet velmi pomalu a být připravený čekat nebo trochu couvat a všechno dobře dopadne. :-D

A teď jsem na takovém místním konci světa a je to tady velká romantika. Hlavně s tím deštěm :-D

Jenže já mám nepromokavou bundu, takže můžu na procházku i tak! 

Glasgow

Největší zážitek dnes - cesta z letiště. Mám totiž půjčené auto. Byl to mazec...ale postupně si zvykám. Jelikož při každém zastavení chcípne (záměrně), tak je jasné, že mu budu říkat chcípák. 

A jinak Glasgow působí trochu zvláštně - všechno je tady buď veliká nemocnice nebo veliká univerzita nebo pivovar nebo hřbitov. A do toho sem tam i jiné baráky, více nebo méně omšelé, cihlové, kamenné... Ale katedrálu mají pěknou. 

Lev se po mně trochu opičí, že...

Skotsko

Na úvod opět mapa... Takhle nějak vypadá základní trasa. Vlastně z toho Skotska nic neuvidím, že... :-)