Sbalili jsme se a vyjeli a jelikož času bylo dost, chtěla jsem se zastavit na začátku včerejší offroad rallye. Připomenout si, jak to celé začalo, jak drsný kopec to byl, tu příšernou cestu. Tak jsme v Tsoutsouros zaparkovali a že si kousek toho prvního kopce vyjdeme pěšky.
Zklamání!!!
Cesta do půlky kopce byla betonová, sice hrubší povrch a jen dvě úzké koleje, ale vlastně krásně jetelné. Ten beton tam včera přeci vůbec nebyl! Vyšli jsme jednu serpentýnu, druhou... a kamení stále nikde.
Pak jsme se konečně dočkali. Začal nezpevněný povrch. Ale to, co jsem si ze včera zapamatovala jako balvany a obří krátery, se dnes jevilo jako neškodné kamení...
Asi bude rozdíl, jak to vnímá řidič, který tam jede poprvé, a pěšák, který už to jednou projel. Ale i tak. Zkonstatovala jsem, že jsem včera byla hysterická a vyšilovala jsem kvůli kravinkám.
Trochu mě lákalo projít si pěšky ještě kousek, možná vlastně celých 10 km 😁 A revidovat si názor na ten můj "offroad trip života". Ale to by nám uletělo letadlo. Takže nezbývá než to nechat na té nespolehlivé paměti... jak to vlastně bylo.
Všechno potom bezvadně klaplo - vrácení auta, let do Prahy, vlak do HK a autem do Bukoviny. Takže už se ví, že se dovolená báječně vydařila a my jsme v pořádku doma.
PS. Až budete někdy řešit zelené smradlavé brouky, tak hlásím, že na ně funguje zostuzení na internetu. Jak jsem to na ně naprášila tady na blogu, tak od té doby mě přestali v noci otravovat.
PS 2: Fána si přečetl tento zápisek a vzkazuje, že jsem nebyla hysterická a že to byla kurňa těžká trasa!
Žádné komentáře:
Okomentovat