Na toto setkání jsme se moc těšili. Konečně Vietnamci, co umí anglicky. A konečně se můžeme na všechno zeptat. 😁 Dozvěděli jsme se spoustu zajímavých věcí ohledně života ve Vietnamu. Třeba že skútr má fakt každý a auto vlastní jen 10% Vietnamců, že půda patří všemu lidu a nelze ji soukromě vlastnit, že je pro Vietnamce těžké získat víza pro cestování do Evropy (musí složit velkou finanční zálohu), že při oslovování musí vědět, jestli je daná osoba starší nebo mladší a podle toho zvolit správný způsob.
Samotná večeře pro nás byla taky hrozně zajímavá. Nemuseli jsme luštit žádný jídelní lístek, chody samy přicházely, všichni jsme je sdíleli a kolegové nám vždy ukázali, jak se to jí. Třeba jedna ryba se dogrilovala přímo na stole...
Zaujalo nás taky pití piva. To není jako v Evropě, kde si člověk popíjí nezávisle na ostatních. Tady, když mám žízeň, zvednu půllitříček a se všemi si ťuknu se sborovým přípitkem "Một, hai, ba, dô!". Pak až si můžu loknout. 😊
Co mě ještě ohromovalo: spousta odpadků, co vzniká u večeře, se prostě hází pod stůl. Ubrousky, plechovky od piva, petky... Cokoli. Často mají pod stolem koš, ale když je přes několik míst, prostě se to nechá spadnout. Na kávu jsme pak šli ještě do jiného podniku a tam to při našem odchodu vypadalo takto:
To je tolik zážitků dneska, že se úplně schová to, že jsme většinu dne spíš jen tak proflákali. Vyzvedli jsme si vyprané oblečení, krásně nabalené a voňavé.
A taky jsme se šli projít po pláži, ale na koupání bylo moc větrno.
Žádné komentáře:
Okomentovat