Zkraje cesty mě zaujal oslík, s nožkama jako podle pravítka.
Dále pak rozlehlý statek s falešnými rohy, asi pro efekt. S panem majitelem jsme si chvíli povídali a většinu času akorát nadával na památkáře - jak jen nařizují, ale ani korunu nedají. Pes se jmenuje Max.
Jezdit podél rybníků a struh byla úplná balada. Příjemné klima a výhledy se nám ani za celý den neomrzely.
Třeboň si u mě trochu spravila reputaci od minule. Bylo méně lidí, dalo se tam normálně pobýt. Jen mi tam podsunuli představu, že si chci dát kapra. Tak jsem si ho dala, ale mastnou rybu už zase pár let nemusím 😁
Nakonec jedna klasika - rybník Svět.
Žádné komentáře:
Okomentovat