Odpoledne jsme vyrazili do Batu Caves, vyhlášený komplex jeskyní s hinduistickými "chrámy" (modlitební stánky bych to nazvala já).
No, byla to past. Když jsme vylezli z vlaku, místní pohůnci nás úslužně navedli ke vchodu. Vypadalo to tam děsně kýčovitě...
...ale říkala jsem si, že když je to slavné poutní místo, tak tomu zkusím být otevřená... a ne že budu ohrnovat nos.
Jeskyně se spoustou zákoutí, všude shluky soch, alegorické výjevy, sochy zářivě barevné, chodníky svítily neonovými barvami, leccos blikalo.
Trochu jsme zavzpomínali na Janka, který říkal, že návštěva tohoto místa stojí za to. No, to by mu bylo podobné. 😁
Když jsme vylezli ven, oddechli jsme si, ze tuhle památku máme za sebou a můžeme jít zase dál. A až tam nám došlo, že tohle byla jen vedlejší jeskyně... a že ta hlavní je o 200 m dál.
Hecnuli jsme se a že těch 272 schodů dáme a tenhle zázrak teda nakonec zkoukneme taky. Ale moje kulturní trpělivost byla už dost vyčerpaná 😁
Aspoň že tady byly zajímavé přírodní útvary, jeskyně nakonec měla otevřenou "střechu". Je to ze 400 milionu let starého vápence.
Na barevném schodišti byly desítky malých otravných opiček, které prý rády berou lidem jídlo nebo telefon z ruky. Zaháněla jsem je co to šlo, vůbec se mi nelíbily.
Nakonec jsme Jankovi dali za pravdu - stálo to za to, i když možná z docela jiných důvodů 😁
A teď ještě dvě novinky: 1. Na zítra jsme si zamluvili auto - budeme řídit vlevo! Chystáme se odjet do národního parku a pak někam k moři. 2. Dnes navečer pršelo! Což bylo vlastně osvěžující, protože je pořád vedro.
Fotka deště, způsobné dopravní zácpy a kolejiště nad zemí.
Zdraví milovníci jeskyního umění 😁
Žádné komentáře:
Okomentovat