Malajsie - den 5. prales

Tak jsme dnes vyrazili do největšího národního parku v Malajsii - Taman Negara. Je zde 130 milionů let starý tropický deštný prales, považovaný za nejstarší na světě. Ovšem pro návštěvníky tam nachystali několik civilizovaných okruhů, pěkně vybavených chodníčky, v délce možná tak 10 km.

Zajímavostí je, že se každý návštěvník parku musí zaregistrovat na vstupu a zaplatit symbolický poplatek (5 Kč za osobu a k tomu 25 Kč za foťák). Ale na odchodu už se nemusíme hlásit (že jsme nikde nespadli do rokle). 

Co mě tam zaujalo nejvíc: hustota vegetace, tím by fakt nešlo chodit. Řev cikád a ptactva, chvílemi až ohlušující. Vlhkost taková, že by se člověk mohl sušit v jednom kuse. Barvy a tvary listí a stromů. 

Jo a liány! Ty mě fascinovaly. Musela jsem si pak nastudovat, jak to dělají, že se samy neunesou, a přesto rostou někde v meziprostoru - děsně zajímavé! Z mojí houpačky Fána nejdřív nebyl nadšený, ale když udržela mě, taky jí dal šanci. 

Lesem jsme šli nějakých 7 km, ale nějak nás to hrozně vyřídilo. Asi to vedro a vlhko, nebo co. Málem jsem usnula už v restauraci, když jsme čekali na jídlo. Tak jsme pak museli dát šlofíka v ubytku. 😁 

No a  mám tu ještě bonusové téma. 

Kdo víte, proč tady na začátku pralesa má restaurace na zábradlí plyšové tygry? A proč tady každý úklidový vozík má taky svého tygra? 😊 

Zítra vám to napíšu. 😊