Na rozježdění jsme zajeli asi půl hodinu do nákupního centra. Trochu jsem se posnažila a vyrobila jsem si náladu jako že by se mi mohlo chtít nakupovat. A zkoušet si věci. Na chvíli to fungovalo, z legrace jsem si vyzkoušela několik zajímavých kusů. I Fána do toho šel statečně se mnou.
Ale nakonec nic. No neva, zažili jsme to a tuhle položku si můžeme z amerického seznamu odškrtnout.
Řízení bylo v pohodě, auto s automatem mě baví a vyloženě si užívám americký systém pro značení silnic a směrů. Přijde mi přehledný a lehký pro rychlou orientaci. Ale Fánovi ne - a to má všude jinde dobrý orientační smysl. Asi je znát, že už jsem tu kdysi 3/4 roku žila a řídila. Tak čekám, že se Fána za pár dní taky chytne.
Naše auto je uprostřed a na zdejší poměry je vlastně docela malé. Však vidíte už jen velikost těch parkovacích míst...
Večer doma jsme se bezvadně zakecali s Jindřichem a Katkou. Některé vtipy a historky asi dlouho nic netrumfne. 😁
Žádné komentáře:
Okomentovat