Den 7 - Jedeme pro ovesné vločky

Dnes jsme chtěli zažít i nějaké město, ať máme představu o Krétě úplnější. A taky nám došly vločky k snídani a obchody v nejbližších vesnicích je neměli. Hlavní město Heraklion jsme zavrhli, je to moc daleko a tu stejnou cestu pojedeme v sobotu. Tak jsme vybrali město Ierapetra na východě, 4. největší - 16 tisíc lidí 😊

K těm vzdálenostem. Do Heraklionu je to 65 km. Do Ierapetry 50. Ale když člověk jede rychlostí 20-30 km/h, protože furt kroutí prudce doprava nebo doleva a šplhá vzhůru nebo se spouští dolů, nikdy neví, co bude za rohem... ono se to vnímání vzdáleností hodně mění. Po 20 km jsme dnes byli nahlodaní už dál nejet, protože "je to daleko" 😁😁

Ale ještě že jsme jeli. Zase to bylo něco jiného. Rallye obývák už trochu známe, k tomu se přidala rallye foliáky a pak rallye útesy. Všechno řidičsky velmi výživné. 

Foliáků tu mají hodně, často jsou prázdné, ale dnes jsme v nich viděli na husto banánovníků. 

V Ierapetře jsme si potvrdili, že nám město vlastně vůbec nechybí a že se rádi vrátíme do našeho zapadákova. Ale aspoň stará čtvrť se mi líbila. Hodně moc tu všichni žijí na ulici, používají ji jako předsíň i jako obývák, na sezení, ruční práce a povídání se sousedy, na skladování kol, bot, sušení prádla... A přes tohle jezdí auta. 

Cestou jsme také objevili pro mě zatím nejhezčí pláž - v Sidonii.