čtvrtek 22. září 2022

Den 8 - Konečně běžím

Dnes dopoledne kupodivu žádné slunce nevylezlo, bylo pod mrakem a teplota spadla na asi 23 stupňů. Hrůza! Na pláž se nám moc nechtělo, tak jsem se aspoň dostrkala k běhání. 

Totiž - původní plán byl, že tady budu běhat každý den nebo maximálně obden. No... pak se ukázalo, že jsem tak moc zrelaxovaná, že na to nemám morál. Tak až dnes.

Pro jistotu jsem začala seběhem z kopce, takže jsem se rozhýbala a pak už to šlo fajn. Akorát jsem si vymyslela zkratku přes kopec, tam se stezka vytratila, já si řekla, že to nevadí a že přes těch pár balvanů a keříků slezu dolů. Akorát že jsem se tak ocitla na oploceném pozemku s domem duchů.

Zpátky se mi rozhodně nechtělo, už tak jsem byla podrápaná a kupředu to nešlo. Chvíli jsem zkoumala všechny možnosti a kdoví proč jsem začala u těch nejkomplikovanějších. Všude byla nějaká bariéra - prudký svah, husté pichlavé křoví, rezatý plot. Tohle je záznam mého zkoumání z běhací aplikace:

Nakonec jsem šla k silnici zkusit přelézt plot a ono to šlo. Hurá!! (A tímhle happyendem by to mohlo končit, ale odpoledne mi to zboural Fána. Jeli jsme okolo, tak mu to hrdě ukazuju. A Fána se ptá: A jak to, že jsi nenašla tuhle nedovřenou bránu?)

Po obědě se vyčasilo, tak jsme vyrazili na pláž v našem místním Kastri. Slunce už zase svítilo, ale hodně foukalo. Fána byl v jednu chvíli jediný koupající se široko daleko, a tak se nachomejtnul k zajímavému úkolu. Zdejší rybářka ho poprosila, aby jí uvolnil vlasec zaseknutý na mořském dnu. Fána se tak dlouho potápěl, až vlasec z pod kamenů vytáhnul a díky tomu paní vytáhla úlovek - hned dvě rybky.

Žádné komentáře:

Okomentovat

Barcelona - den 8.

Všechno dobře dopadlo, už jsme zase zpátky doma. Velmi nevyspaná, navíc ten teplotní šok a v Čechách to žije úplně jinými tématy... Ale to n...