Zaujalo mě například, že si potrpí na nábytek z masívu. Třeba obří křesla ve vstupní hale (obýváku), ukrutně těžká a málo pohodlná, nebo schodiště z tmavého leštěného dřeva. A kdo je zámožný, potřebuje to ukázat tím, že má jídelní stůl z jednoho kusu dřeva (deska je tlustá třeba 20 cm a s tím nehne už vůbec nikdo). Taky je zvykem mít doma něco jako oltář, kde jsou vystavené fotky předků, jsou tam náboženské sošky a motivy, pálí tam vonné tyčinky a dvakrát měsíčně se tam položí čerstvé ovoce (které druhý den sní).
Tato návštěva byla určitě nejlepší dnešní zážitek - mnohem lepší než tři další "atrakce", které nám byly doporučeny.
1. Městečko Hoi An (kde bydlí otec Linh), bývalý významný námořní přístav, dnes UNESCO památka. Miliarda turistů a obchodů a služeb. Ulovili jsme kešku a zdrhali.
2. Mramorové hory, kousek pod Da Nangem. Opět miliarda turistů a všeho, zejména ale mramorových sošek všech velikostí. Zdrháme. Až stranou všeho toho mumraje jsme si jednu horu vyfotili.
3. Vyhlášený Dračí most v Da Nangu. Vždy o víkendu večer je tu show - tlama chrlí oheň. Přetrpěli jsme čekání v houstnoucím davu lidi (pocitově asi tak miliarda), zkoukli 9 salv ohně a uháněli pryč. Tlama chrlí na konec i vodu (na lidi na mostě), ale to už jsme byli skoro pryč.
Takže co nakonec nejvíc stálo za to? Kromě povídání s Linh a An to bylo podvečerní koupání v moři. Našli jsme tentokrát regulérní veřejnou pláž, se sprchami a plavčíky, a tam místní omladina zrovna řádila ve vlnách. Tak jsme se nadšeně přidali. Není nad to se nechat vyprat mořem. 😊
Žádné komentáře:
Okomentovat