Je to tady! Mám za sebou první den na skútru! A dobrý!!!
Vyjet z Hanoje byl opravdu velmi velký zážitek. Hodně moc. 😁 Takový křest ohněm. Na skútru jsem seděla podruhé v životě (první testovací jízda byla před týdnem okolo HK). Ale vlastně se to dá zvládnout a celá ta doprava má nějakou logiku, ač se zdá šílená.
Moje pozorování:
- Jezdí se tu spíš pomaleji a ohleduplně. Všichni se jeví tolerantní.
- Teče to jako voda. Když se objeví překážka (chodec, někdo v protisměru vpravo, někdo odbočující), prostě ji obtečeme. Je jedno z jaké strany, hlavně se pohybovat plynule a předvídatelně.
- Řeším hlavně to, co je přede mnou.
- Jakoby nemůžu nic udělat špatně. Když jsme omylem v odbočovacím pruhu doleva a chceme jet rovně, prostě jedeme rovně. Třeba nejsme sami a ostatní stejně počítají s čímkoli.
- Špatné by bylo náhle zabrzdit. Asi.
- To věčné lehké potrubování je jen informace "jsem za tebou". Nic víc. Člověk se naučí rozpoznávat, jak troubí motorky, jak autobusy, jak nakláďáky.
- Fána je skvělá opora. Tolik věcí dnes řešil jen on (půjčení motorek, jejich stav, tankování, kam jedeme, jestli jsem furt za ním...).
Ve městě to vypadalo třeba takto:
Výpadovka vypadala asi takto:
Ale můj úkol byl dojet do cíle a to se podařilo. 😊 Hotel vypadá pěkný, jen tu řve karaoke 😁
Jo a ještě jeden milník: snědla jsem poprvé něco hůlkami. 😁 A ještě k tomu to byla nudlová polévka s hovězím masem. (Dobrá, zbytek nudlí jsem nakonec vypila.)
Děkujeme za krásné psaní! Moc nás to baví!
OdpovědětVymazat