Dnešek patřil vysokohorské turistice. Když jsme byli nad 2000 m. n. m., tak už tomu tak můžu říkat, ne? 😊
Majitel penzionu nám doporučil vhodnou trasu na jednodenní túru a dal nás dohromady s německým párem, tak jsme společně vyrazili.
Ve spodní části bylo i docela zeleno, to bylo milé. Tekl tam potok, se kterým se tady ale náležitě hospodaří. I v prudkém terénu jsme viděli sestavu malých přehrad, rozvodných kanálků a teras. Spousta mravenčí práce...
...a pak tam pěstují vlašské ořechy. Se kterými je taky spousta mravenčí práce. Často se tu divíme, z čeho tu lidi žijí...
Cestou nahoru byly báječné výhledy. V okolí jsou hory přes 3000 metrů a taky i nejvyšší hora severní Afriky (Džabal Tubkal 4167 m).
Když jsme vyšli do sedla (2450 m), našli jsme tam otevřený stánek. 😊
Pak jsme se vydrápali na náš kopec Tassgimout. Pro mě je těch 2650 metrů osobní rekord. Žamboch se velmi těšil na výhled, tak tady ho měl. 😁
Cestou dolů jsme šli kousek jinou cestou a tam se mi to moc líbilo. Bezva světlo, dlouhé stíny na protějším kopci a vinutá cestička.
Celkem to bylo 10 km, převýšení 920 m a bylo to prima. Nohy mě bolí, ale snesitelně. A největší blaho - večeři jsme měli objednanou v našem ubytování a už jsme nikam nemuseli chodit.
Večeře byla skvělá, ale o jídle v Maroku zase až jindy.
Žádné komentáře:
Okomentovat