Dnes byl poslední den na skútrech, jeli jsme 90 km docela podobnou zástavbou, okolo žádná dechberoucí krajina, tak jdu konečně zmínit jedno téma, do kterého se mi moc nechce - ta jejich architektura. 😁
A pak zmíním, jaké jsme dnes měli setkání s místní policií, a na závěr bude fotka štěňátka! Vydržte až do konce 😁
Tohle je typická ulice. Spousta cedulí, všechno je mišmaš barev a stylů, obchody jsou v takových předsunutých "garážích" před domy, samozřejmě zabírají i chodník, auta a skútry parkují kde se dá.
Z toho člověk napozoruje, že "garáž" je tu oblíbený prvek a že ji mají skoro všechny domy. A to buď soukromou nebo tam provozují nějaké služby.
Je to natolik praktická součást bydlení, že ji mají i nové, tzv. hezké domy. Jasně, dá se tam parkovat, skladovat věci, posedět ve stínu. Ale tam už mi to hlava nebere: proč si ten "hezký" dům úplně zacloní něčím takovým. Proč nemají "designové" garáže.
No ale kdo jsem já, abych soudila, co je hezké a co ne. Třeba my v Evropě máme hrozně nudné stavby, nerozumíme tvarům, neužíváme si barvy... (Moje pracovní verze je, že toto je takové vietnamské baroko a že třeba za 200 let budou taky stavět bílé a šedé krychle.) 😁
No a teď ta policie. To je tak. Napojovali jsme se na příjezdovou cestu do Hanoje a bylo velmi šikovné jet asi 800 m po dálnici (abychom to nemuseli složitě objíždět) a tam skútry nesmí. A zrovna tam byla početná hlídka a stavěli - auta na dechovou zkoušku, skútry zkásnout za přestupek. Za tu čtvrt hodinu chytli asi 4 skútry (tj. drtivá většina místních to dodržuje).
Fána podal bezvadný výkon. Nejdřív vysvětloval, že to my nic, že navigace. Že jedeme jen kousíček. Že nevíme kudy jinudy. A že jsou vlastně kolegové. Ukázal mu fotku svého českého průkazu. A fotku sebe v uniformě. Celou dobu byl Fána přátelský až veselý a dokonce policistovi nabízel, že se s ním vyfotí. 😁
A vietnamský policista se jen tvářil neoblomně, vážně, anglicky neuměl ani slovo a z Fánových fotek se vůbec nezdál ohromený.
Jeho kolega nám pak do mobilního překladače napsal, že jsme do spáchali přestupek a že pokuta je 5 000 000 dongů (5 tisíc korun). Šťastná náhoda tomu chtěla, že nám zrovna úplně docházela hotovost. Takže jsme oba úplně autenticky vysypali svoje peněženky a v nich se nacházelo 115 000 dongů (115 Kč) a 18 dolarů. To všechno jsme mu chtěli dát, ale v ten moment rezignoval a mávnutím ruky nás propustil.
Tak jsme si 100 m odtlačili skútry a na vedlejší cestě jsme si pak velmi oddechnuli. A taky se nasmáli, že jim Fána ukázal fotku, jak šel na ples IZS (protože jindy přeci uniformu nenosí). A jak je dobře, že dolarovou rezervu nenosíme v peněžence. 😊
A teď to štěňátko. To bylo tak boží. Těžké, neohrabané, huňaté. Mohli jsme si ho pohladit po bezva obědě v jedné garážové restauraci.
Příjezd do Hanoje byl kupodivu těžší než odjezd. Už jsem tušila, že to bude mazec, za ty tři dny po venkově jsem ztratila ponětí, co to je hustá doprava všemi směry a hlavně jsem nechtěla žádnou nepříjemnost takhle těsně před koncem.
A hurá, všecko dobře dopadlo. Do půjčovny jsme dojeli "bez ztráty kytičky", jak řekl Fána.
Máme dnes slušný hotel, tam venku je hanojský randál a mazec a vůbec se nám nechce vylejzat ven. Kousek klidu nám udělá dobře.
