Den 4 - Do Znojma

Dneska jsem se musela trochu přemlouvat, abych zase vlezla na kolo. Únava dotírá... Tak jsme aspoň na úvod dali jen miniprocházku centrem Mikulova, mají to tam báječné! 

Počasí bylo jako ze žurnálu, rovinatá krajina, báječné výhledy.... Mohla to být taková skoro dovolenková nuda. A ejhle, drama přišlo po obědě v Březí. Fána zjistil, že má prázdné přední kolo! 😁 Jako - zase?? Proč?? Proč zase my?!? 

Ale musím uznat, že místo si nemohl vybrat lépe. Přímo před nosem byl cykloservis a 700 metrů od nás byl místní minipivovar. Obojí se jaksi hodilo 😁 (Fána si kolo samozřejmě spravuje sám, ale koupili jsme aspoň duši do zásoby.) 

Dál jsme jeli hodně v poklidu, akorát jsem si vymyslela zkratku, která měla horší povrch... A sluníčko vytrvale pralo. No prostě zase jsem přijela úplně vyždímaná. Ale stačí sprcha, škvarková pomazánka a pivo a už zase vesele plánujeme, kam pojedeme zítra. 😁

A ještě jedno překvapení cestou - třešně! V květnu jsem je myslím ještě nikdy nejedla. 

Den 3 - Přes trojmezí do Mikulova

Dnes jsme profrčeli 3 státy! A tady je bod, kde se všechny potkávají.

Co mě tam zaujalo: rybářské chatky na nožičkách, co měly rampy a obří podběráky. Dokonce i na rakouské straně to často byly úplné chatrče, že to tam vypadalo jako v Amazonii 😁 Tady je jeden moderní exemplář. Přijde mi to jako hrozně moc stavění jen kvůli nějakému chytání ryb. 

Cestou byly mírné nástrahy jako třeba tenhle most na cyklostezce na Slovensku. Z jedné strany normálka nájezd, z druhé strany strmé schody. Fána mě zvládnul fotit i zachraňovat, když se mi na posledních schodech kolo šmejklo mimo. 

Jízdu Rakouskem jsme si užili, opět to byl takový uklidňující pohled, jak tam mají uklizeno a i polní cesta pro cyklisty má lepší asfalt než kdekterá naše okreska. A ty řízky! Vystačily nám i na večeři. 😏

Cestou do Valtic už jsem zase byla utahaná, neodhadla jsem prudkost kopce a nestihla jsem si vycvaknout boty a zase sebou švihla do příkopu, do kopřiv. Ach, jak trapné. A to byl už druhý pád dnes. Tvl. Ale aspoň to bylo do trávy.... Ale nakonec jsem se na tuhle vyhlídku vydrápala. 😊

Do Mikulova jsme nakonec dojeli, sláva, a teď tu v hospodě pijeme pivo Mikulovský Mamut. Je to jmenovec, ale takový slabší... Po prvním půllitru jsem přesedlala na jiné, Fána se drží... 😊

Dnes 72 km, slunečno, dva pády a žádný déšť. 

Den 2 - Kobylí Vrch a Lanžhot

Dnešek byl úplně bez katastrof! 😊

Dopoledne jsme navštívili rodinu v Mikulčicích, kde jsme vloni po tornádu pomáhali opravovat vinný sklípek. Potěšilo nás, že to za ten rok dali zase dokupy a můžou tam i přespávat o víkendech. A obec trochu prokoukla, spousta domů už byla opravených, i když někde pořád byl stavební binec a ošvihané fasády. 

Další bod na trase byla vyhlídka Kobylí Vrch. Velmi fotogenické místo!

Na většinu dne se k nám přidal i mladý Fanda, což bylo prima, aspoň jsme mu ukázali, jak je to tam u nich pěkné 😁

Počasí bylo děsně zajímavé. Dost času bylo pod mrakem a zjevně někde okolo nás pršelo. Ale my nic. Až odpoledne začalo kapkat, ale tak slabě, že to na nás rovnou i usychalo. 

A ještě se mi moc líbily sklípky ve Vrbici. Je ta tradiční moravská architektura i krajina moc příjemná na pohled.

 Za dnešek to bylo 67 km, mám dost 😁

Den 1 - Do Hodonína

Výlet začínal tím, že se vlakem přesuneme do Hodonína, kde spíme u mladého Fandy. Na vlak jsme jeli rovnou do Pardubic, protože z HK jezdí náhradní doprava a přeprava kol tam není garantovaná. Však co to je, 35 km, když jedeme na cyklodovolenou. Pohoda.

Následovalo toto:

- Na 16. kilometru nás chytil déšť. Nevadí, oblečeme nepromoky.

- Na 19. kilometru jsem píchla zadní kolo. Můj šestý defekt letos!!! Fána to ale bleskově spravil. 

- Pak jsme jeli jako draci, abychom ten vlak vůbec stihli.

- Na nádraží Fána zjistil, že ztratil zadní blikačku.

- Ve vlaku se mu zvrhla plechovka s pivem do rozkroku.

- Při vyndávání kola z vlaku jsem se cvakla o řídítka a mám nepatrně naražený ret.

- A pak už jen ten hokej. Tím asi seznam katastrof končí. 😁

Ale jsme tam, kde jsme měli být, a nálada v týmu je bezvadná. 😊

Cyklodovolená 2022

Už třetím rokem vyrážíme společně na týden  na kolech, což je pro Fánu rehabilitace hrazená zaměstnavatelem nad rámec dovolené, a pro mě je to normální dovolená. V reálu to ale není ani jedno! Zase budeme každý den zničení a utahaní... Ale o to nám asi jde. 😊

Novinka je, že mám od března nové kolo. Je to takový solidní oř, s pěknou výbavou a samozřejmě má i košík. Ale ten na dovolenou nechám doma a místo toho budu mít jako všichni slušní cyklisté trojbrašnu na nosiči. A taky se učím jezdit s nášlapy a velmi doufám, že zůstanu u současné bilance pádů (1 a bez úrazu).

Naše noclehová místa: