Malajsie - ohlédnutí a něco málo o úklidu

Tak už jsme skoro doma, vlak nás veze směr Hradec.

Celá dovolené se moc pěkně vydařila, musím poděkovat Jankovi za tip. Pro mě to byla ideální Asie - teplá a příjemná země, milí lidé, funkční infrastruktura, civilizovanost, uklizeno, vše na pěkné úrovni. Často jsem si říkala - kam se na tohle hrabe Česká republika.

Ještě k té čistotě - občas mě fascinovalo, co všechno se tam uklízí. Skoro to vypadalo jako pře-zaměstnanost.

Chlapík myje fleky na dlažbě. 

Tady se luxuje okrasné jezírko. 

Hlínu ze stavby je taky třeba umýt. 

Tady pán vyžíná trávu, která tam ani není. 

Listí pěkně odfoukat a zamést. 

Tady se myje vstup do mrakodrapu, asi pravidelná rutina. 

Tak už je jasné, proč se mi v Malajsii líbilo 😁 😁 

Jasně že spousta míst nebyla úplně načančaných, v menších městech to bylo tak běžně opotřebované a zašlé. Ale celkový dojem byl fajn. 

Pak jsme ještě oceňovali, že na ulicích s restauracemi a občerstvením byla často volně přístupná umyvadla na umytí rukou. A veřejné záchody byly vždy zdarma. 

Další milá drobnost: včera když se v Kuala Lumpur spustil slejvák, na recepci měli připravené ručníčky a ty nabízeli všem zmoklým příchozím. 

Jo a ještě chci dodat, proč jsme viděli tolik skleníků a foliáků ve strmých kopcích oblasti Cameron Highlands. Je to tam výška nějakých 1600 m. n m., ale z hlediska klimatu a počasí jsou tam ideální podmínky na pěstování. A můžou tam sklízet celoročně. Tak to už asi za to šplhání po kopcích stojí. 

Malajsie - den 14. odlet a jídelní speciál

Už jsme na letišti a v pondělí ráno jsme na Ruzyni.

Dnes už to byl takový přesouvací den, po vzoru Fány jsem si ještě koupila něco na sebe, pak jsme dost zmokli a jinak se nic moc nestalo. 😊

Tak ještě ukážu, co jsme tady celou dobu jedli.

Ve stručnosti: buď nudle nebo rýži. Často to pálilo. A obojí se nám už dost přejedlo 😁

Rýže s omeletou navrchu. 

Polévka s masovými knedlíčky. 

To samo. 

Jídlo z teplého bufetu. Konečně zelenina! 

Výjimka: burger!

Rýže a maso. Fána - už ani nevím. 

Thajská kokosová polévka, boží. 

Libanonské jídlo. Super. 

Další výjimka: skvělý sendvič. 

Korejská restaurace. 

Thajské jídlo, opět bavilo. 

A hádanka na konec 😊 

Vysvětlení: to je jen maketa. Ale tak věrná, ze jsem jim to zkraje věřila, že to opravdové jídlo. Ale když se podíváte na tu nakloněnou polévku, něco tady nehraje. 😁 

Malajsie - den 13. shopping a kešing

Konečně jsme se krásně vyspali a i hotelová snídaně byla famózní. Bylo tam od každé kuchyně něco a - sláva - i čerstvá zelenina.

Pak jsme si rozdělili úkoly - Fána hlídal hotelový bazén a já šla zkontrolovat obchody 😉 😁 

Že to ani nevypadá jako uprostřed mrakodrapového velkoměsta? Bazén je v 9. patře našeho hotelu. 

Co jsem pak ještě pozorovala ve městě: že je organizované často jinak, pro Evropana trochu nečitelně. Je tu hodně různých oblouků, křížení, jednosměrek, cik-caků, nadchodů a průlezů. 

Třeba tady: to je křižovatka a potřebujeme projít na druhou stranu. 

Přijde mi to fajn, i když musíme cestu víc plánovat (nebo hledat). 

Občas tu potkáme i celé úseky krytých chodníků. Ve zdejším parnu se to vyloženě hodí. 

A ještě výhled z hotelu:

Z mého shoppingu nic nekáplo, ale když se ke mně odpoledne přidal Fána, tak jsme ho tu oblékli od hlavy k patě. (Objevili jsme tu totiž moc sympatickou japonskou značku Uniqlo.)

A pak jsme našli asi milion kešek (pocitově) a jsem děsně uchozená. 

A ještě rozloučení s nočním Kuala Lumpurem:

Malajsie - den 12. zpět do KL

Tak jsme se dnes v vrátili do Kuala Lumpur a v pořádku vrátili auto. Fána je borec nalevo-řídící. 😊 A těch 360 km jsme jeli asi 6 hodin, protože místy byly na dálnici zácpy.

Hodně moc nás potěšilo, že v KL máme lepší hotel než v George Town. Tak snad už ráno nebude nikdo mlátit dveřmi na chodbě a neuslyšíme každé vrznutí židle nad námi. 

Výhled z našeho 26. patra:

Večer jsme se ještě zakecali s místním mladíkem a bylo to moc zajímavé. Zodpověděl nám hodně dotazů, co se nám za tu dobu tady nasbiraly. 

A ještě jedna večerní z centra KL:

PS. Žahanec od medůzy už konečně ustupuje. 😊 

Malajsie - den 11. lážo plážo

Dnešek byl nejvíc odpočinkový den, co jsme tu zatím měli. Fána měl plážo a já měla lážo. A náramně nám to bodlo.

Popojeli jsme asi 20 minut na civilizovanou pláž u městečka na severu ostrova. Fána se koupal a lebedil si na pláži. A já si po tom včerejšku řekla, že na to kašlu - noha mě pořád ještě trochu brní a pálí a flek nemizí. Tak jsem se věnovala kávičkám, donášce oběda na pláž a dokonce jsem objevila sympatický obchod s oblečením (a koupila si sukni a top!). 

Večer už jsme se jen šli projít kousek po George Town - ono totiž, světě div se, nepršelo! Je tu horko a vlhko, z každého pobytu venku se vracím mokrá jako myš.

A ještě jednu zajímavost zmíním. I když tu asi nedostatek místa neřeší, stejně staví hodně vysoké budovy. 30 nebo 40 pater, žádný rozdíl. Nějaký zubatý horizont nebo zkažený pohled do krajiny asi nikoho netrápí.

Ale fikaně u toho řeší parkování. Typický výškový dům má v přízemí obchody, pak je několik pater vyhrazených pro auta rezidentů a pak až následuje bydlení. Vlastně je to elegantní způsob, jak uklidit auta z ulic.

Na všech fotkách jsou garáže ta zelená nebo jinak vypadající patra dole. 

Malajsie - den 10. moře

Tak i dnes jsme zažili několik "poprvé".

Poprvé za celou dovolenou jsme se dostali k. moři. Byla to taková obyčejná pláž, mimo turistické rezorty a bylo tam hodně místňáků. Piknikovali, rybařili, děcka se koupala. Jeli jsme tam přes celý ostrov Penang, asi 20 km. Fána byl nadšený, to je pro něj jádro dovolené. 

Mně se tam zkraje moc nelíbilo, tak jsem si řekla, že si to tam udělám hezčí. Posbírat odpadky v nejbližším okolí skutečně pomohlo, hned to všechno bylo lepší. 😁

Jenže pak se stalo. Poprvé v životě mě požahala medůza! Je to jako když si na sebe člověk přiloží žehličku. Hodně moc to pálí, trne, koprní. Tisíce jehliček. Nebo jako když se šleháte ukrutně silnou kopřivou. Prvotní reakce byly spíš puchýře. Teď večer mám fleky a pálí to pořád. 

Tím jsem to koupání bohužel zošklivila i Fánovi, tak jsme se pomalu pobalili a jeli se podívat jinam. Vyšla z toho okružní jízda kolem ostrova. Až tak moc z toho ale neměla, furt jsem myslela jen na tu nohu. 

Cestou zpět se nám podařilo další "poprvé". Vyrazili jsme od pláže, pohoda klídek si jedeme úzkou klikatou silničku, Když tu jede přímo proti nám v našem pruhu skútr. 

Moje první úvaha byla: týjo, matlák, jede úplně špatně. A než jsem stihnula mít druhou myšlenku, tak už to Fána šmejknul doleva a problém se vyřešil. Špatně jsme byli my.... Několik set metrů jsme jeli vpravo a ani jsme o tom nevěděli. 😁 

Nakonec se zase rozpršelo. Ale dnes nám to tolik nevadilo, byli jsme autem. Náhodou jsme objevili milé bistro evropského střihu, tak jsem po 10 dnech zase jedla sýr a žitný chleba, hurá. 

Večer stále poprchávalo, tak jsme si dali procházku po centru George Town i s deštníkem. Trochu jsme promokli a chodili kalužemi, ale v tropickém večeru to vlastně moc nevadí. 😊 

Malajsie - den 9. George Town

Dnes to byla jedna dlouhá procházka po George Town a samé nečekané zážitky.

Dopoledne jsme stihli projít okolo moře, to ještě bylo docela pěkně, ale koupací pláž to zrovna nebyla.

Jenže pak se rozpršelo. Tak jsme se šli schovat do moc pěkné libanonské restaurace, ale byla tak moc klimatizovaná, že jsme radši seděli venku, kde bylo pěkně teplo a vlhko. Už jsme totiž byli kapku zmoklí. 😁 

Občas i nepršelo, tak jsem měla čas si prohlížet zdejší architekturu. Je vidět koloniální vliv  Británie (do r. 1957 byla Malajsie součástí Britského společenství národů), moderní Asie, funkcionalismu i tradičních stylů. Mišmaš. 😊 

Do toho je všude hodně výzdoby na oslavu čínského nového roku. Vše v barvě červené, hlavně hodně lampionů. 

Třeba takhle měl obchodní dům vybudované speciální slavící centrum, jen pro tento týden. 

K tomu asi zase jiná kultura (a nevím která) pálí na ulicích veliké vonné tyčinky. Hezky to voní po okolí. 

Viděli jsme i několik buddhistických chrámů, kde pálení tyčinek taky mělo svoji roli - co jsme napozorovali, každý návštěvník měl velký svazek zapálených tyčinek a ty postupně s poklonou umisťoval k sochám. 

A ještě pro představu: takhle vypadal vstup do jednoho z těchto chrám. Bylo tam dnes hodně rušno. 

No a jelikož navečer pořád poprchávalo, tak jsme si skočili na masáž (byla fajn, ale Lenka v HK je stejně nejlepší) a pak jsme byli nakupovat (Fána má šortky, hurá, a jeho věrnostní kartička platila i v malajském Decathlonu 😁). 

A celý večer sem tam bouchají rachejtle a ohňostroje, stejně jako včera. Kdoví jak dlouho se ještě bude slavit ten nový rok 😉