Poslední den dovolené jsme chtěli strávit na pláži, ale na nějaké, kde jsme ještě nebyli. Všechny v okolí už jsme viděli, tak volba padla na Tris Ekklisies, 38 km od baráku, žádné drama.
Mapy.cz nabídly jako první možnost delší trasu, ale do cíle vedly dvě "žluté" silnice, tak přeci pojedeme tu kratší. No. Po dnešku vím, že není žlutá jako žlutá a že 100% spoléhání na mapy se nemusí vyplatit.
Takhle nevinně to začínalo.
A už první krpál byl předznamenání, jak to celé bude vypadat. Ale to člověk neví a naivně si myslí, že bude líp.
Jak jsem v pondělí byla celá vybzíkaná, že jsem projela pár prudkých serpentýn do kopce... tak to jsem ještě nevěděla, že to byl úplný luxus, protože všude byl hladký asfalt. Dnes to byl ještě větší prďák, serpentýny ostřejší a hlavně po rozbité hliněné cestě plné výmolů a šutrů. Spadla jsem do toho ani nevím jak... to se člověk neotočí v půlce prvního nájezdu... to prostě přeřadí na dvojku... pak jedničku a kličkuje, hrabe, pomaličku šplhá... a nakonec ten první kopec vyjede.
Nahoře jsem musela zastavit, abych si vydechla. Klepaly se mi ruce. 😊 A zároveň jsme se tomu s Fánou nevěřícně chechtali. "Tývogo, viděls to??"
Nevím, proč jsme se po tomhle prvním kilometru nevrátili. Člověku se nechce vracet. Vždyť jsme to přeci vyjeli. Tak jsme pokračovali dál.
Čekalo nás dalších 10 km více nebo méně příšerné polňačky plné kamení a děr. Dvojka byla nejlepší kvalt, do zatáček teda jednička. Hlavně že jedeme.
(Asi se ptáte, proč neřídil Fána. Ten by si to krásně užil. Ale když se půjčuje auto z půjčovny, je jeden řidič hlavní a druhý už se musí dokoupit za nějaký nesmyslný poplatek. Tak si většinou řekněme, že jeden řidič stačí a spolujezdec aspoň může navigovat a být veselý. A jelikož jsem od toho po prvním kopci nezdrhla, tak jsme to oba brali jako fajn autoškolu pro Janinku.)
Těch 38 km jsme jeli 2 hodiny a čtvrt. Bývali bychom se na pláž vykašlali, muselo se k ní sjet z obřího kopce... ale tam kupodivu vedla báječná asfaltka (a tu si na tajňačku sjel Fána, mně už totiž nějak došla šťáva).
Tris Ekklisies byla malebná vesnička v zátoce, kde už ve vzduchu visel konec sezóny a zavírání všeho. Na koupání to zrovna nebylo, ochladilo se a místy i krapkalo.
Nazpátek jsme jeli celou cestu po asfaltu. To je vám takový luxus!! A u toho jsme (stále dosti ohromení) zírali na sousední pás hor... Tudy že jsme vážně jeli??
Zážitek jako blázen, ještě teď se z toho oklepávám. Nehynoucí díky patří Fánovi za podporu, praktické rady i dobrou náladu. A našemu Fiatu 500 s litrovým motorem - je to borec!!! 😁
Žádné komentáře:
Okomentovat