Kodaň - den 5.

Letíme domů. Na letiště jsme samozřejmě jeli na kole - posledních 15 km na půjčených oslících. Let a všechno v pohodě.

A ještě ta slibované chvála cyklistiky v Kodani. Cyklista je tam král silnic. Cítila jsem se bezpečně a vítaná. Většina silnic měla vyvýšený cyklo pruh, občas stejně široký jako pro auta. A další vyvýšený pruh byl pak chodník, často dost úzký, protože pěšák je ten poslední... Kola mají svoje semafory. Nestane se, že by cyklisti zůstali trčet mezi dvěma směry v křižovatce. Zelené navazují. Všechny nájezdy do cyklo pruhu jsou udělané plynule a hladce. Když auta odbočují vpravo, dávají přednost cyklistům. Často celému špalíru cyklistů. V Kodani žije asi milion lidí, aut je tam registrovaných 120 000 a kol asi 650 000. Tak asi tak. Na kole jezdí všichni, oblečeni businessově, sportovně i elegantně. A nejvíc mě ohromovaly mámy, co takhle převážely děti. 😊

(Fotku jsem si půjčila z webu, žádnou takovouhle famílii jsem nestihla vyfotit.)

Tak si představuju, že třeba jednou to tady taky tak pofrčí jako v Dánsku... A to nejen v cyklistice.