Vietnam - den 5. z kopců dolů

Dnes jsme zahájili přesun do Hanoje, ale jasně že tou hezčí a delší cestou. Konečně vylezlo sluníčko a já se asi poprvé za celou dovolenou doopravdy prohřála. Celé dopoledne jsme postupně zase sjížděli z hor dolů. Opět to byly báječné výhledy, v jemném oparu. 

Tady je na fotce dokonce i Fána. Taková malá tečka na silnici před kopečkem vpravo. 

Pak jsme přejeli přehradu převozem, to bylo prima a rychlé. Chlapíkovi stačily 4 skútry na to, aby se mu vyplatilo vyjet. 

Oběd byl zážitek z jiného světa. Dlouho jsem si nemohla vybrat, u které garáže s plastovými židličkami zastavíme (takhle se jeví většina občerstvovacích možností na venkově), až hlad a únava zavelely: to první, co potkáme. 

Vyšla z toho garáž dokonce bez plastových židliček, prodávali pití v plechovkách a brambůrky a suché věci. Na dotaz (přes překlad v mobilu), jestli by měli něco k obědu, paní nabídla, že udělá instantní nudle s vajíčkem. Tak jo. 😊

Takže opět polévka (jednu už jsme měli k snídani), ale to bylo jedno. Úplně mě totiž fascinovala jejich pohostinnost. Polévku nám servírovali na rohoži v jejich skromném obýváku/ložnici/hale, seděli jsme na bóžohodových polštářcích (to se pozná tak, že jsou stále zabalené v igelitu), Fána dostal dva panáky a hodně si s námi chtěli povídat. (Což moc nešlo.) Ale ta otevřenost a vstřícnost!! Z toho jsem byla paf. 

Tady je vlevo na sloupu vidět jeden nejvíc luxusní sedací polštářek - je zcela nový a dokonce bez igelitu. 

Dál jsme valili, abychom se stihnuli do tmy ubytovat. Většina vesnic cestou mi splývá. Buď byly ošklivé a plné nějakých garážových služeb (nevím jakých, protože nápisům stále beznadějně nerozumím) a nebo byly ošklivé a bez služeb. 😁 Asi dvě se vymykaly, protože byly lemované rozkvetlými stromy a hezky to tam vonělo. 

A kopečky mi taky trochu splývají, ale ty byly aspoň pořád hezké. A rýže. Dnes jsme jí viděli hodně a zblízka. Je v tom fakt hodně manuální práce. Každá jednotlivá rostlinka dostane péči od někoho, kdo se shrbený brodí zavodněným políčkem. Pro mě je to jako obrázek z jiného století. 

Tady dvě kolchoznice jdou z JZD domů, mají padla. 

Hotel na dnešní noc jsme našli pouhým koukáním okolo, na Bookingu nebyl. Pro mě dobré ponaučení, že svět pořád ještě funguje i mimo internet. 

Na večeři nás poslali do místního hogo fogo podniku. Jídlo nás moc nenadchlo, ale okolo všichni hrozně pařili a bývali by nás vzali do party. Ale po fotce jsme radši zdrhli 😁