Pak jsme dlouho odpočívali u oběda - dali jsme si zdejší tradiční paellu. Konečně jsme se časově sladili se zbytkem Španělska, tzn. že jsme obědvali mezi 15. a 16. hod.
Další bezva zážitek - jeli jsme visutou lanovkou nad přístavem na kopec Montjuïc. To by samo o sobě bylo prima, ty výhledy nám daly úplně novou perspektivu města. Ale čím to bylo ještě umocněné - v kabince pro cca 12 lidí jsme byli sami dva!! Za námi bylo ještě dost lidí, ale prostě to tak vyšlo. 😊
Byli jsme z toho tak rozjaření, že jsme si ve vyhlídkové restauraci dali místní variantu šampaňského zvanou cava.
A v mezičasech nás jako obvykle nejvíc bavilo pozorovat běžný cvrkot na ulicích. Děti si tu ještě normálně hrají venku a nikdo je nikam nezahání, naopak dospělí se často taky nějak zapojí nebo se jen druží okolo.
Žádné komentáře:
Okomentovat