Ráno jsem se nechala inspirovat našimi hostiteli (vstávají v 5 a jdou si zasportovat) a v 7 jsem šla běhat. Asi 5 km vedle silnice, hurá, koleno drží. Marcin nám pak osobně uvařil výživnou snídani na grilu venku na terase. Krásně se o nás staral.
Dál pak cestou nás zaujalo vojenské muzeum v Punta Gorda, tak jsme tam zajeli. Byla jsem zvědavá, jak se tam popasovali s tématem vietnamské války. Ale na místě bylo všechno jinak. Tak především muzeum bylo trochu amatérské... ale o to víc věcí měli a o to víc epoch pokryli 😁 Ani to nešlo všechno vstřebat, bylo tam všechno možné... A o žádnou interpretaci se nesnažili, prostě jen shromážďovali věci.
Ale co bylo super - muzeum bylo plné důchodců-dobrovolníků, kteří tam zajišťovali chod a starali se o návštěvníky. Mnozí z nich sami prošli službou v armádě a povídali si s námi. A taky tam měli letecký simulátor, brýle na virtuální realitu a střelbu laserovou pistolí. Všechno jsme vyzkoušeli.
Další zajímavost cestou: jeli jsme do Sarasoty se podívat na jakýsi význačný moderní dům, co jsem našla na webu. No, tak jsme ho přes vodu viděli... Ale mnohem zajímavější bylo, že jsme si chvíli povídali s 80letou paní od naproti, která nám vyprávěla, jak jim tam před 5 měsíci dvakrát udeřil hurikán. Dokonce nám ukázala, co všechno jí to zničilo doma. Ale teď už byla z nejhoršího venku.
Pak jsme jeli přes spektakulární most během západu slunce. To už je před Saint Petersburgem.
Dnes pro změnu bydlíme v motelu. Na mapách ta silnice vedle něj nevypadala velká, ale trochu ji slyšíme. Ale k moři to je taky jen asi 300 m.
Večer jsme se šli projít po pláži, byla krásně osvětlená měsícem. A zvuk hudby nás přitáhnul až na živý koncert v nedalekém baru. Jů, tam to žilo!! Všechni si to náramně užívali, paní všech věků zejména 😁
Žádné komentáře:
Okomentovat