Je načase vyjevit pravý důvod naší cesty do Olomouce. Fána byl objednaný na vlasovou kliniku. A nový porost si vybral úplně nadčasově - až do 90 bude pořád vypadat čupr.
Pak jsme vyrazili směr Loštice - chtěli jsme to tam vidět už včera, ale kvůli počasí nám to nevyšlo. Jeli jsme přes Litovelské Pomoraví, což je moc pěkný kousek krajiny, s klikatou říčkou a zvláštními lesy.
Občas jsme jeli zkratkou. Moc prima.
Na oběd v Litovli, které se říká Hanácké Benátky. Tam se mi líbilo.
V Lošticích jsme pak zažili tvarůžkové všechno: koláček, zmrzlinu, tatarák a muzeum. Muzeum bylo docela fajn. Ale tvarůžková zmrzlina mě zklamala - doufala jsem, že bude fakt slaná. A ona byla do sladka.
Listový koláček plněný tvarůžkovým krémem, mňam.
Zakladatel tvarůžkárny Alois Wessels a já.
Nazpátek už jsem to nechtěla celé jet na kole, chtěla jsem si udělat pohodový den. (Fána nic takového neřešil, ten to chtěl jasně že celé na kole.) Jenže jeden vlak mi ujel, druhý nebral kola, třetí jel oklikou a čtvrtý byl za 2 hod. No tak jsem to teda ujela, 77 km, uff.
Žádné komentáře:
Okomentovat